Víkend se nese ve znamení narozeninových oslav, a to dokonce v česko-francouzském duchu.
Sacha slaví čtvrté narozeniny, takový věk je třeba řádně oslavit, přijmout mnoho dárků, zazpívat si písničku, sfouknout svíčky na dortu, a třeba si i dát řízek s bramborovým salátem, aby ta oslava byla pěkně multi-kulti.
To, že se oslava vyvedla parádně asi netřeba zmiňovat, objednané letní počasí dorazilo, řízky hostím chutnaly a dort byl naprosto delikatesní. A mě celá tahle sláva, a taky úterní výlet do hor, o kterém příště, přivedly na myšlenku, že bych sama sobě i ostatním ráda obhájila, proč zrovna Francie. Ač jsem tu poprvé, už od gymplu jsem tak nějak "cítila v kostech", že sem musím, chci a potřebuji.
- Pozdravy, vítání, líbání, úsměvy
Nevím, jestli mám takový dojem a zkušenosti jen já, ale v Čechách, když jdete po ulici, a to i na vesnici, zřídka kdy zdravíte na potkání... A Francouzi nejen, že se zdraví a přidají k tomu sympatický úsměv, ale připojí i svou pověstnou (byť třeba jen řečnickou) otázku: "ca va" a olíbají obě tváře (a to bych ode dneška dokázala definovat, jaký je rozdíl, když se vítáte-líbáte se ženou, a když s mužem. Je v tom rozdíl!). A jste-li cizinec, Francouzům to nevadí, mají trpělivost. Neustále se na něco vyptávají, zajímá je, co vás přivádí do jejich země, jak dlouho zůstanete, jestli se vám tu líbí... Pokud nerozumíte, zopakují vám to i třikrát, případně, pokud to umí, pokusí se i anglicky. Je to od nich moc milé.
- Stolování
Hodina u stolu sem, hodina u stolu tam... tím jsou přece Francouzi pověstní. Co na tom, že jedí žáby a šneky, tak ať, ale jde o to, jak dlouho, a že společně. Sáhněme si do svědomí, kdy si najdeme čas, abychom si celá rodina sedli na večeři k jednomu stolu (štědrovečerní večeři nepočítám), a během jídla si vyprávěli o uplynulém dni, a tak celkově o všem... I v tomhle by nebylo na škodu se inspirovat, protože je to opravdu hezký zvyk, a to ho nemusíme zcela kopírovat. Stačí, když budeme stolovat jen hodinu, klidně i míň, ale zkrátka "ensemble". (To, že by po každém jídle měl být dezert, a při každém jídle sklenka vína je jen třešnička na dortu, kterou si já určitě domů odvezu!)
- Relax, siesty, bezstarostnost
Pochopitelně tohle neplatí pro všechny Francouze, jistěže v Paříži plyne život taky rychleji a žije se ve spěchu, ale jižní Francouzi to mají zkrátka vychytané, mají poněkud zpomalený biorytmus. Ráno vstanou kolem osmé, v klidu si dají svou dlouhou snídani, jedou do práce, děti do školy, oběd, pokud nemusí pracovat, tak několikahodinová siesta, odpoledne nic moc, relax, večer tři hodiny večeře a spát. (Jistěže se někam vleze vaření, pečení, uklízení, procházka, sport a tak, ale lidi se tu zkrátka nestresují, pokud něco nestíhají tak, jak si naplánovali... proč taky. Aneb další věc, kterou se od nich chci naučit!)
- Croissanty, bagetty, čerstvé květiny a francouzské přikrývky
...jsou to spíš už jen takové detaily, ale detaily, které dokáží jak den, tak život dělat hezčím. Začít ráno sladkým croissantem je občas zkrátka asi lepší než bílým jogurtem s chia semínky. A ukončit ho pravou francouzskou křupavou bagettou z místní "boulangerie" je sen. Kouzelnou atmosféru lze dokreslit tím, že na stole (u kterého se tu navíc tráví nejvíc času) jsou vždycky čerstvé květiny, a ne vždy to musí být puget z květinářství, stejnou službu totiž prokáže čerstvý voňavý šeřík nebo i luční kvítí jako třeba vlčí mák. A pak je to prostě "magnifique". A k francouzské přikrývce asi netřeba nic dodávat... Francouzi asi ví, jak nejlépe trávit čas "ensemble", a já po jejich vzoru jednou chci mít na manželské posteli francouzskou deku, jen jednu.
A těch věcí by se našlo víc, ale je jasné, že moře, hory, ani širé pláně si do kufru nezabalím... :)
Nicméně bych se mohla třeba naučit upéct religieuses au chocolate, protože nic lepšího asi neexistuje...
A demain! On y va a restaurant traditionnel belgique.
Žádné komentáře:
Okomentovat