Konec punku v Helsinkách je můj první Rudiš. Koupila jsem si ho za úspěšnou zkoušku a ukončení zimního semestru. Skvělá odměna! Ale samozřejmě úplně naslepo jsem nešla, řídila jsem se podle toho, že Rudiše jako takového už znám, jen ne jeho romány. Viděla jsem Grandhotel a Aloise Nebela. A Rudiš je prostě boží. A konec punku v Helsinkách taky.
Román se nezabývá (jenom) koncem punkové subkultury, to fakt jen minimálně. V docela strohém dějovém popisu lze totiž nalézt mnohem víc.
"Podle mě štěstí neexistuje. Je to jen nějaká naše hloupá iluze. Když je ti šestnáct, tak máš pocit, že musíš bejt šťastnej, že je na to nějakej recept, stejně jako si myslíš, že nikdy nenatáhneš brka. Pak ti poprvé dá někdo do držky, nebo se na tebe vykašle nějaká holka a ty víš, že to tak jasný a jednoduchý nebude."
Čteme příběh, který napsal Pražák, je o Oliverovi, který si nechá říkat jen Ole, ve své době mu kámoši taky říkali Sid, jako Sid Vicious, ale to bylo v době, kdy v Plzni poprvé hráli Die Toten Hosen, kdy měl svou kapelu, která se jmenovala Automat, kdy byl Frank, neboli Johny Rotten, ještě naživu, a taky v tý době, kdy potkal a hned zas ztratil tu holku se zelenýma očima...
Teď bude Olemu jednačtyřicet, má v malém německém městě bar, kterému říká Helsinky - podle Finského hlavního města, kde měl hrát s Automatem, ale koncert se neuskutečnil. A tak teď Ole má ten svůj pajzl, kam chodí jeho kamarádi z punkové minulosti a pár dalších lidí, kouří jedno cigáro za druhým a je závislej na brufenu. Má dceru a bývalou ženu, nestýká se s nimi. Nemá prachy, kámoška Lena ho nechce, bar mu padá na hlavu, až mu ho nakonec zabaví správa města a navíc se mu pořád zjevují ty zelené oči tý holky, kterou potkal v Československu na koncertě. Mluvila plynně německy a měla číro.
A s touto dějovou linií Oleho čtyřicátnickýho života, kterej za moc nestojí, se prolíná deník "Údolí dutých hlav". Píše ho sedmnáctiletá holka z malého městečka v socialistickém Československu, kterou kvůli číru, kožený bundě a celkové revoltě vyhodili ze školy, teď čistí držťky v jednom bistru a jednou jede na koncert do Plzně - hrajou Die Toten Hosen. Říká si Nancy a potká Sida. (Ale vůbec to není román o Sex Pistols, ty ani nevěděli, co tu punk v Československu znamená. Měl úplně jiný rozměr než někde v Británii!) Chtěj přes Šumavu utéct za hranice... ještě s Rottenem...
"Možná všichni kroužíme ležatý zbytečný osmičky."
"Jenže každá ležatá osmička se může postavit a narovnat a něco dělat, víš?"
"Ale i tak je to jenom blbá ležatá osmička...."
Rudiš v téhle knize neuvěřitelně zabíhá k existenciálním otázkám. Co se stane z člověka, když dospěje, zestárne a najednou nemá nic?! Punk už nabral úplně jiných rozměrů než měl v osmdesátých letech, teď už nemá cenu, proti něčemu revoltovat. Ole je ve čtyřiceti starej na to, aby byl pořád zduněnej pivem, trávou nebo houbičkama, tak má brufen. A bar, kterej je jen útočištěm dalších ztroskotanců, jako je on sám...
