Jenny Lawson a její blog jsou nyní trháky internetu, teď už nejen v americkém, ale i v českém prostředí. Jenny nepíše o módě ani o líčení a už vůbec ne o jídle či zdravém životním stylu... Jenny totiž píše o sobě a svých životních zážitcích. A to absolutně bez zábran!
Při čtení prvních stránek knihy Fakt se to stalo si patrně budete klepat na čelo a nebudete chápat, jak je možné, že je někdo schopný na sebe prásknout tolik věcí. Je vůbec normální, že někdo mluví (píše) o své vagíně, jako by to bylo jeho druhé já?! Ale Jenny Lawson bortí veškeré konvence a přesně tohle dělá, a nakonec je to vlastně strašně vtipný, i když se to tváří tak zvrhle.
Jennyino vyprávění je chronologické. Seznamujeme se nejdřív s malou Jenny a její sestrou Lisou, tehdy je formovaly zážitky z malého Texaského městečka a ze společné domácnosti s otcem, jehož povolání je také jeho největším koníčkem. A to je vycpávání zvířat! U Jennyných rodičů to tedy nikdy nebylo úplně normální... vypreparovaná zvířata byla na každém rohu, holky musely čelit tomu, že se zvířata porcovala přímo v jejich obýváku, a aby toho nebylo málo, mnoho z těch vypreparovaných zvířat mělo mláďata... a z těch se stali domácí mazlíčci a bylo jedno, zda šlo o kuřata nebo jezevce! Následně pak hltáme i historky ze střední, seznámení s manželem Victorem, ze svatby, porodu nebo stěhování do vlastního baráku.
Vtipné historky sem tam vystřídají i příběhy drsnější, dalo by se říct i smutné. Jenny však zvládne i o smutných nebo děsných věcech vyprávět vtipně... a tak místo toho, aby jsme ji a jejího manžela Victora litovali, protože mají celý dům prolezlý škorpiony, smějeme se jako pomatení, protože Jenny to vypráví takovým způsobem, že to ani jinak nejde.
Pokud však počítáte s neškodným přirozeným humorem, tak to jste na omylu. Fakt (Fuck) se to stalo je kniha od začátku do konce plná černého humoru a sarkasmu. Jenny Lawson při vyprávění o sobě používá ten nejtěžší kalibr sebekritiky, a tak ji vůbec nevadí čtenářům líčit své potraty, následný porod nebo psychické choroby.
Tahle ženská o sobě v celé knize tvrdí, že není schopná povídat si s lidmi, že je zkázou každého společenského setkání nebo večírku, ale já tomuhle prostě nevěřím. Člověk, který dokáže napsat takhle poutavě úsměvnou knihu nemůže být... a nebo vlastně asi jo. Aby napsala takovouhle knihu, musí být doopravdy trochu blázen. Ale jistě v pozitivním slova smyslu.
Ačkoli jsem člověk, který je na první pohled zamlklý a rozhodně nevyhledávám černý humor ani vulgární vyjadřování, Jenny Lawson mě stejně pobavila, a že to občas v plném MHD stálo za to! Takže já rozhodně knihu doporučuji všem a zároveň ji mám připsanou na své!m wishlistu pro Ježíška.
Knihkupectví Neoluxor velmi děkuji za recenzní e-book.
Jennyino vyprávění je chronologické. Seznamujeme se nejdřív s malou Jenny a její sestrou Lisou, tehdy je formovaly zážitky z malého Texaského městečka a ze společné domácnosti s otcem, jehož povolání je také jeho největším koníčkem. A to je vycpávání zvířat! U Jennyných rodičů to tedy nikdy nebylo úplně normální... vypreparovaná zvířata byla na každém rohu, holky musely čelit tomu, že se zvířata porcovala přímo v jejich obýváku, a aby toho nebylo málo, mnoho z těch vypreparovaných zvířat mělo mláďata... a z těch se stali domácí mazlíčci a bylo jedno, zda šlo o kuřata nebo jezevce! Následně pak hltáme i historky ze střední, seznámení s manželem Victorem, ze svatby, porodu nebo stěhování do vlastního baráku.
Vtipné historky sem tam vystřídají i příběhy drsnější, dalo by se říct i smutné. Jenny však zvládne i o smutných nebo děsných věcech vyprávět vtipně... a tak místo toho, aby jsme ji a jejího manžela Victora litovali, protože mají celý dům prolezlý škorpiony, smějeme se jako pomatení, protože Jenny to vypráví takovým způsobem, že to ani jinak nejde.
Pokud však počítáte s neškodným přirozeným humorem, tak to jste na omylu. Fakt (Fuck) se to stalo je kniha od začátku do konce plná černého humoru a sarkasmu. Jenny Lawson při vyprávění o sobě používá ten nejtěžší kalibr sebekritiky, a tak ji vůbec nevadí čtenářům líčit své potraty, následný porod nebo psychické choroby.
Tahle ženská o sobě v celé knize tvrdí, že není schopná povídat si s lidmi, že je zkázou každého společenského setkání nebo večírku, ale já tomuhle prostě nevěřím. Člověk, který dokáže napsat takhle poutavě úsměvnou knihu nemůže být... a nebo vlastně asi jo. Aby napsala takovouhle knihu, musí být doopravdy trochu blázen. Ale jistě v pozitivním slova smyslu.
Ačkoli jsem člověk, který je na první pohled zamlklý a rozhodně nevyhledávám černý humor ani vulgární vyjadřování, Jenny Lawson mě stejně pobavila, a že to občas v plném MHD stálo za to! Takže já rozhodně knihu doporučuji všem a zároveň ji mám připsanou na své!m wishlistu pro Ježíška.
Knihkupectví Neoluxor velmi děkuji za recenzní e-book.
