Eleanor není typickou kráskou. Je
trochu obézní, její dlouhé vlasy jsou sytě rezavé a věčně rozcuchané. Eleanor
nemá peníze na pěkné moderní oblečení ani na nic jiného, co by chtěla. Park je
poloviční Asiat, protože jeho maminka pochází z Koreje. Je tichý a
zamlklý, miluje punk, rock a komiksy. Park si maluje oči tmavou linkou a
Eleanor se to líbí.
Eleanor a Park se potkali v autobuse, ona tu byla nová.
S „rodinou“, tedy s matkou, sourozenci a matčiným novým manželem (kreténem!), se přistěhovali do
rozpadlého miniaturního domku, nedaleko od domu Parkových rodičů. Eleanor
nastoupila do školy. V autobuse se jí všichni smály hned první den… nojó,
má pár kilo navíc a její hadry jsou hrozný, starý a většinou pánský, ale i tak…
je to důvod někoho ponižovat? „Velká Rézi“, jak Eleanor začali ve škole
přezdívat si v autobuse sedla vedle Parka, bylo tam místo a jemu
jedinému to nevadilo. I když… nejdřív taky litoval. Co když se mu všichni budou
smát, že si ta divná nová holka sedla vedle něj?
Sedala si vedle něj každý den.
Nejdřív mu četla přes rameno komiksy, později jí je sám připravoval na volnou
sedačku, aby si je mohla půjčit domů. Nahrával jí kazety s muzikou, pak je
poslouchali spolu. Bylo to super, bylo to fajn… jen se o nich nesměl dozvědět
manžel její matky. Ten by ji snad zabil! …
„Třeba cestou do práce, zahlédne z auta
zrzavou holku, stojí na rohu a on by na krátkou zalykavou chvilku přísahal, že
je to ona. Pak si všimne, že ta holka je spíš blond než zrzavá. A že drží
cigaretu… a má na sobě tričko Sex Pistols. Eleanor nesnášela Sex Pistols.“
(Rainbow Rowellová – Eleanor a Park)
Další knížka, u
který jsem byla někdo jinej, ne sebou, a někde jinde, přesně tam, kde Park
s Eleanor. Nesnášela jsem Tinu, která se Eleanor smála a pravděpodobně ji
při tělocviku hodila oblečení do záchodu. Cítila jsem nenávist k manželovi
její matky a byla jsem naštvaná na její mámu, že od něj neodejde. A
v neposlední řadě jsem si oblíbila Parka a jeho rodiče, kteří Eleanor
respektovali takovou, jaká je.
Eleanor a Park od
Rainbow Rowellové je médii svým charakterem přirovnáván
k bestselleru Hvězdy nám nepřály. Něčím možná jo, ale… No nevím, já mám
Hvězdy nám nepřály „zaškatulkované“ oblasti velmi velmi smutných knih, kdežto s
Eleanor a Park je to jiné. Není to vyloženě smutný příběh, i když konec není
pohádkový…
Po celou dobu
čtení jsem cítila takový úsměvně nahořklý pocit. Věděla jsem, že to nedopadne
jako v typickém dívčím románu, kde se hlavní hrdinové většinou vezmou a
jsou šťastní až do smrti.
Eleanor a Park
vlastně konec nemá. Ale kdo holduje otevřeným koncům, ten bude jistě
nadšený. Můžete se totiž sami rozhodnout, jak jeho a její osudy budou
pokračovat.
To co má kniha
Eleanor a Park společné
s Hvězdy nám nepřály, jsou jednoznačně ony ostýchavé rozhovory, ale sem
tak nějak zapadají. Jak jinak si představíte, že se sbližují dva šestnáctiletí,
než trochu upejpavě. Proto, když čteme o tom, jak Eleanor zatahuje břicho, když
na ní Park sáhne, aby ho měla menší, tak to není tak trapný. (Vždyť každá
s nás, která byla obdařena trochou špeků, to jistě zná. :-D )
Je to kniha plná
pocitů. Full of sences. Ne teda, že by nezáleželo na dějové linii, na tom, co
se tam děje, ale příběh je vlastně strašně jednoduchý, lineární a prostý. Skoro
každodenní, jen my to nevnímáme. Jasně, kdo už není na základce ani na střední,
už se s tím asi nesetká… ale když zavzpomínám, Tak v blbém věku se
opravdu tlustej = looser. So sad. A
my, čtenáři, tedy máme možnost splynout s Eleanor a hltat její pocity
(můžeme se vtělit i do Parka, ale předpokládám, že mluvím spíš o holčičí
knížce), není to o tom, že ji někdo ubližuje, to jen málo. Víc je to o tom, že
ji Park miluje. A ona jeho. A první láska, ta je vždycky významná. Pro každýho.
Forever.
