Trip do města deště, větru, dobrýho piva a krásných chlapů

Titulek jsem vymýšlela opravdu dlouho (ne, kecám), měla jsem ale v plánu použít pro něj hlášku, kterou Anež utrousila, když jsme šly od St Patrick's Cathedral, ale zapomněla jsem ji, takže jsem po paměti musela využít toho, co si myslím, že obsahovala a případně dosadit něco svého. Výrok je ale každopádně založen na pravdě. 

Podle instastories se možná mohlo zdát, že jsme do Dublinu jely jenom chlastat a žrát (jo a tahle hanlivě zabarvená slova jsou na místě!), ale kromě piva, whiskey, donnutů, plain sconnes, sendvičů a čokošky jsme toho taky stihly spoustu vidět, navštívit, vyfotit a pokoupit (jo low cost není náš úplně oblíbený přívlastek).

Dublin má naprosto neuvěřitelnou atmosféru - je to město, které je krásné když svítí Slunko a je hezky, ještě krásnější ale je, když prší. Fakt. To šedivo a pošmourno k tomu prostě nějak patří a díky všem těm pestrobarevným dveřím s úžasnými klepadly to vlastně vůbec šedivý není. Dublin je krásný ráno, odpoledne i večer, úplně nejhezčí ale je v noci, a to nejenom kvůli tomu pivu v nejlibovějších barech! No a tak... největší thumps up patří hlavně tomu, že je tam tak nějak čisto a klid, že Irové mají super hudební vkus a vlastně vkus a cit pro krásno celkově. A taky jsou hrozně milí... no a to Španělé vlastně taky nebo ti spíš ... ale to už je jinej příběh. :) 

Takže wake up Petruno, zítra se jde do práce ať chceš nebo ne a už se z té cestovatelské kocoviny zase prober.