Prázdniny, škola, zkouška, práce, h1.cz, neoluxor, výlety, dumání, flákání, prokrastinace, angličtina, výlety, smutek, štěstí, sadness, happiness.
A to všechno pořad dokolečka dokola...
Jsem hrozná! Už na začátku prázdnin jsem si říkala, že se na tu zkoušku začnu učit a teď do ni zbývá pouhých 12. dní. a já začínám bláznit a panikařit. Vím, že nemám šanci a bojím se jít to i zkusit, nemám ráda, když něco nedávám, když nejsem stoprocentní ba ani osmdesátiprocentní. Nechci být podprůměrná, ale co se týče angličtiny, tak jsem. Tak strašně jsem to zanedbala až je mi ze sebe samotný zle. achjo. Nechci slyšet, že bodový ohodnocení nedosáhlo ani poloviny... ponižuje mě, když nejsem dobrá, a když něco nezvládám. Ale kdybych se neflákala, ale učila, mohla jsem dobrá být! ale nikdy není pozdě...
A to mě letos čekají státnice. Bakalářka, zkoušky, přijímačky. Jak tohle všechno moje povaha zvládne, to nevím. Ale jednou snad budu vzpomínat ráda. Jako dneska na maturitu. Přes všechen ten stres to bylo nejkrásnější období v mim životě. Prozatím.
Ale jak to mám stíhat? Na jednu stranu pořád v tahu, napětí a stresu.
Jo a je tu ještě jedna věc, co nestíhám, ale baví mě neskutečně! Jsem recenzentkou pro Neoluxor. Tzn. Neoluxor mi pošle knihu nebo e-knihu, já ji přeču, něco o ní napíšu a oni to zvěřejněj. Pod mim jménem! No není to skvělý? Je.
Čekám teďko na publikování, ale až to bude, včas se to všichni dovědí.
Na co ale čas mám vždycky je bloumání s mojí B. Ať už je to víno, snídaně nebo Košťálov, na to si čas najdu. A rozjímání o všem a o ničem, o tom jaký má náš život smysl? To mě baví, i když někdy pěkně ničí.
A s tím smyslem se to má nějak takhle: Život má přesně takový smysl, jaký mu sami dáme. (řekl Seneca)
Btw.: S tou angličtinou to bude ještě legrace. A depka.
