#Kniznileto je v plném proudu a mě to prostě baví.
Uprostřed toho všeho je město ve státě Florida, Orlando. V něm pak spoustu papírových čtvrtí, papírových domů, papírových rodin a papírových lidí. A dva sousedi a maturanti na střední - Margo a Quentin, kteří mají pouze společné kamarádství z dětství a zážitek, na který ani jeden s nich nikdy nezapomene. Margo je energická, oblíbená holka, přesně taková, kterou nezajímají kluci, jako je Quentin, tak trochu looseři. Čím byli starší, tím se ale odcizovali a nebavili se spolu... až jednoho večera Margo zaklepala na Quentinovo okno s prosbou o pomoc. A Quentin své osudové lásce pomoc neodmítl.
"Možná se tam Margo cítila dobře, protože Margo-osoba takhle žila pořád; v opuštěném pokoji se zakrytými okny, kam jediné světlo proudí dírami ve střeše. Ano. Zásadní chyba, kterou jsem vždycky dělal - a upřímně řečeno, ke které mě ona sama naváděla, bylo tohle: Neviděl jsem, že Margo není zázrak. Není dobrodružství. Není křehká a drahocenná věc. Že je to holka."
Papírová města jsou naštěstí úplně jiná než Hvězdy. Mnohem míň smutná, i když člověk chvíli neví, s čím Green zase přijde.
Je to ale vlastně o hledání sama sebe. Možná spíš taková Young Adult, ale i dospělý si v tom najde to své.
"Hm, i když nakonec člověka stejně něco zabije."
"Pokrčím rameny. Jo, já vím. Jenom chci říct, že všechno se dá přežít. Všechno kromě té poslední věci."
Skryté poselství každé knihy, každého příběhu si samozřejmě musí každý najít sám.
V Papírových městech je ale tak zřejmé, že nám tím chce Green sdělit, jak jsme vlastně všichni papíroví. Místo, abychom žili přítomností, myslíme jen na budoucnost nebo se vracíme k minulosti. Neužíváme si chvíle okamžiku, protože neustále se honíme za vzděláním, kariérou, majetkem... všechno odkládáme na "až, budu mít...", ale nikdy nám nedojde, že může být pozdě...
...A buďme všichni takoví, jací jsme. Sundejme tu masku pseudodokonalosti. Margo ji vlastně taky nakonec sundala. A ne vždy je potřeba k posunu vpřed tak odvážný krok, jaký udělá Margo.
