Když jste na cestách tak často jako já, není k podivu, že potkáte mnoho zvláštních osob, sem tam vás někdo osloví - ať už proto, aby vám řekl, že jede na Moravu hlídat dceři vnoučata nebo proto, aby se vás zeptal, v čem je vlastně ta elektronická čtečka dobrá a nebo taky proto, aby se vás jen zeptal, co to právě čtete... Takže mít v ruce čtečku je celkem dobrá záminka k navázání rozhovoru o všem nebo o ničem. Nebo o životě. (tip pro nezadané)
Pán, který mě včera oslovil, byl zvláštní (nebo spíše zajímavý) od začátku a na konci ještě víc. :) Už když jsem nastoupila do coupé, pokukoval po mém čtivu tak dychtivě, až ze mě nakonec dostal, že čtečka ukrývá momentální knižní hit Švéda Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (navíc jsem to pánovi předala špatně, jelikož jsem v samé rozespalosti zaměnila sloveso "vylezl" za "vyskočil", tímto se omlouvám).
... a pak mi začal vyprávět o sobě, o své práci, o životě jako takovém a taky se trochu vyptávat. Představil se jako z části režisér, spisovatel a světák. Jevil se jako filozof a bohém. Nad některými názory jsem se občas pousmála.. občas zakabonila. Proč mají lidi tak zatracenou pravdu a říkají vám jí? Vždyť vy přece víte i bez toho, co všechno děláte špatně. Ale proč si to člověk neuvědomí právě v tu chvíli kdy chybuje?Vždy je pozdě. (I když asi nikdy není na nic pozdě... jen pesimista a člověk životem polekaný si to myslí).
Zkrátka mi z vět a slov, která zazněla během tohoto krátkého vlakového setkání, uvízlo v hlavě mnoho. Nechci to tu zveřejňovat, to se nesluší. Vše co bylo řečeno, bylo řečeno objektivně.. avšak dalo se to aplikovat na konkrétní střípky mého chaotického života. Vím, že nedělám, co bych měla. Vždy odvedu všechnu svou péráci, ale neudělám ani o píď víc. Není to špatně pro okolí. Ale pro mou osobnost je to zlé. Neposouvám se dál, nedosahuji svých cílů ani svých snů. Sedím zavřená v kleci, ale nesnažím se z ní dostat a lidem, co to dokáží, jejich klec je celý svět, těm jen tiše závidím.
Večer jsem si tak říkala, jestli to byla jen náhoda, potkat člověka, který vám v mnohém otevře oči.. nebo jestli to byl nějaký účel. Možná mě měl nakopnout a někdo nebo spíše něco mi tím chtělo říct, ať začnu dělat věci, tak jak chci a ne tak jak si myslím, že je to přijatelné pro lidi kolem mě. Kromě lenosti, pohodlnosti a mé hloupé plachosti a strachu ze všeho možného i nemožného mě svazuje hodně věcí. Ale ten strach a ostych... to je nejhorší. Ale jak to překonat? Jo, rohlík už si v krámě koupit zvládnu, i bez maminky. Ale říct svůj názor aniž bych toho za chvíli litovala, protože jsem tím mohla někoho rozlobit.. pro mě nemožné. Proč? Všichni jsme "jen" lidi. Všichni chybujeme.. někdo víc, někdo míň. A někdo si myslí, že když se bude chovat určitým způsobem, tak chybovat nebude.. ale chybuje ještě mnohem víc. A ubližuje osobě sobě nejbližší. Ubližuje sobě.
Nakonec jsem si ze setkání kromě mnoha myšlenek a otázek odnesla také dvě knížky, jsou napsané pod pseudonymem Harry Telesfor. Krušnohorské proroctví. Za oponou noci. Jelikož jsem slíbila zpětnou vazbu na literární činnost, tak se tu v blízké době objeví dvě recenze. Jinak ale knihy doporučuji už teď. Je zvláštní totiž znát jejich autora. Když jsem večer četla za Oponou noci, představovala jsem si obraz člověka, který jej psal. Toho optimistického a pozitivně naladěného pána, který se ze špatných zkušeností a názorů zkrátka vypsal. Schoval je ve své knížce a svou osobností je navenek nešíří. To když čtete díla, třeba Paula Coelha, nedokážete.
Pan "Harry Telesfor" podle knižní předlohy Za oponou noci momentálně natáčí film. Obsadit by měl Květu Fialovou, Vicu Kerekes, Chantal Poullain a mnoho dalších známých i méně známých osobností filmu. Přeji tomu to člověku při jeho práci jen samé zdary a štěstí. Na viděnou v roce 2015 v kině.
Nedělejte, to co děláte, kvůli ostatním. Dělejte to kvůli sobě!
