Jak se z antisportovkyně stala hasička

27. 7. 2013 ČERNUC (2. závod)

Konečně jsem se odhodlala k napsání článku, který je z trošku jiného soudku, který je ze života...

Měla bych začít tím, že ač nejsem žádný lenoch, tak jsem nikdy nebyla ani žádný sportovec, vlastně jsem se o to se jím stát ani nesnažila, a tak to přišlo samo neobyčejně, až ve dvaceti letech života. Možná je to tím, že pocházím z vesnice, kde jsem strávila celé dětství a mládí tím, že jsem někde pobíhala s ostatními. Hrálo se na schovávanou, na babu, chodilo se na výlety, loupit ovoce, jezdilo se na kole apod., takže pohyb nám v žádném případě nikdy nechyběl. K tomu, abychom se seznámili se "základními" sporty byl gympl, jakž takž teda zvládám volejbal, nějaké techniky basketbalu, baseballu, frisbee, vodácký, lyžařský (ten dokonce dvakrát!) i cyklistický kurz jsem absolvovala bez úhony, takže si fakt nemám na co stěžovat, nikdy jsem nebyla o nic ochuzená. Možná jednou, když jsem jako dítě chtěla vstoupit do skauta, do junáka, ale doma mi to nedovolili... ale to už je na jiný příběh. Zkrátka, i s tím jsem se vyrovnala. Když jsme vyrostli, tak se sice rozutekli kamarádi z vesnice, ale objevila jsem nový "koníček", snažila jsem se o to sportovat se svým psem, ale ani to nebylo tak snadné, protože k jednomu psovi přibyl naráz druhý a cvičit dva hafany najednou je nereálné. Ale i tak jsem s těma osmi nohama trávila veškerý čas všude možně... Měla jsem prostě super dětství i mládí i bez aktivního sportování.

Ale i tak, když jsem letos v létě dostala nabídku zachránit družstvo žen z SDH Hrobce a poprvé v životě si zkusit požární sport. Několikrát před tím jsem závody viděla, to jo, ale nikdy mě ani nezajímalo, co to obnáší, ale i tak jsem kývla, protože zkusit se má všechno. A tak jsem měla svůj historicky první trénink požárního sportu v životě, byl mi určeno post - béčka, který je asi fakt nejjednodušší ze všech, protože to obnáší "jen" rozbalit a roztáhnout hadice po dráze, tedy žádný stříkání, málo spojů, atd. A hned za týden po prvním tréninku jsem běžela svůj první závod, bylo to v Lukavci a já jsem to úplně totálně zkazila. Voda byla fakt všude jenom ne v hadicích, kde být měla. Ostuda prvního stupně a naprostá nechuť s čímkoli pokračovat mě úplně pohltila, jenže tohle družstvo není jenom sportovní, ale v první řadě kamarádské a přátelské a vůbec jim nevadilo, že mezi sebe přibraly takové jelito, a že jsem to strašně zkazila. Holky byly strašně super, takže jsme si zaběhly druhý pokus a to už nebylo tak hrozné.

Od té doby už jsem takovou botu neudělala, a i když jsem si ke konci sezóny v Nových Dvorech spálila ruku, tak jsem zbytek závodů zvládla s dobrým pocitem zaběhnout. A jak že to dopadlo? Na PHL jsme si šly pro ocenění za druhé místo!  A už teď se strašně těšíme na další sezónu, protože chceme být lepší a hlavně spolu chceme trávit čas.

Nejdůležitější pro mě bylo, že jsem v Hrobcích poznala hromadu skvělých lidí a tak všem strašně děkuju, že s nimi můžu být v jednom týmu :-) . (Nikoho jsem v článku extra nejmenovala, ale oni vědí, o kom mluvím, jak holky, tak chlapy, tak trenér, tak můj chlap.. no všichni!)

Hrobce ženy!

Hrobce - dlouhááá sezóna - odkaz na YouTube

Video, které mi nešlo vložit do článku "Jak se z antisportovkyně stala hasička", ale chci, aby ho mohli všichni vidět. Autorkou videa je Michaela Kadeřábková, díky níž jsem členem sportovního týmu žen SDH Hrobce, a tímto jí za to naverbování děkuji. A za tohle pěkné video taktéž. :-)

( Jako bonus vkládám malou reklamku na oficiální stránky SDH Hrobce, takže checkujte! www.sdhhrobce.cz )

Prázdné místo aneb kniha, která začíná i končí smrtí

První, co mě napadlo, když jsem se dozvěděla o vydání knihy Prázdné místo, bylo, jak asi autorka příběhů pro mládež dokáže uchopit román pro dospělé? J. K. Rowling je bezesporu jednou z nejúspěšnějších, nejbohatších i nejtalentovanějších autorek světa.. ale zásluhu na tom má jen legendární Harry Potter. Příběh zná každý, kdo jej nečetl, viděl alespoň film, mnoho dětí se díky HP sérii „naučilo“ číst a teď, když už je to pár let od té doby, co byl vydán poslední díl, přišla Rowlingová s něčím novým. A já se ptám: Stane se z prázdného místa také legendární bestseller?

Příběh mnoha lidí, kde nikdo není hlavní postavou, hlavním hrdinou ani absolutním záporákem, spojuje je jen to, že jsou obyvatelé malého anglického městečka, Pagfordu. Poznáme několik manželství, rodin i teenagerů, kteří ukrývají svá osobní tajemství. Za zmínku stojí rodina obývající osamělý dům na vršku, kde vládne agresivní cholerický otec Simon, jehož syn Andrew se zamiluje do dívky, která se přistěhovala se svou matkou Kay z Londýna. Kay změnila své bydliště kvůli lásce ke Gavinovi, který ji krátce po tom opustil, jelikož si uvědomil, že chová silné city k Mary Fairbrotherové, čerstvé vdově po Barrym. Ten zemřel v úplném úvodu románu, ale čtenáři mají šanci se o něm dozvědět mnoho. Důležitou roli v příběhu hrají drogy (zejména spojené s městskou částí Pagfordu – Poli a konkrétně s rodinou Weedonových), záškoláctví (v kterém vyniká právě Krystal Weedonová, ale také syn neurotického zástupce ředitele školy a výchovné poradkyně, přezdívaný Tlusťoch), sebepožkozování (nejlepší přítelkyní dcery ambiciózní lékařky je žiletka), manželské problémy, kdy si žena uvědomí, že má svého muže plné zuby (případ Samanty a Milese), nevěra (která navíc vyplyne na povrch až po letech), šikana či homosexuální orientace, která není pochopena (navíc vlastními rodiči). Prázdné místo toho zkrátka nabízí spoustu…hlavně náhled do jakýchsi „prázdných míst“ v duších těchto postav.

V průběhu četby si některé postavy oblíbíte více, jiné méně a k některým chováte doslova odpor. U mě to bylo tak, že jsem si oblíbila Krystal Weedonovou – šestnáctiletou dívku, sportovně nadanou, jejíž matka, narkomanka, jí nepřipravila nejlepší zázemí pro život. Nechuť jsem naopak chovala k Tlusťochovi – z jisté rebelie a frajeřiny považoval své nedodržování pravidel za správné sebevyjádření, ale ponižoval tím své (ač adoptivní) rodiče, šikanoval Sukvinder (dceru lékařky), nechoval úctu ani ke svému nejlepšímu příteli Andrewovi…

Jedním z mnoha výrazných rysů románu, jenž stojí za zmínku je, že „na každého došlo“. Jakoby se pohádkovost, kterou jsme u Rowlingové poznali dříve, musela někde objevit, i když skrytá za kriminální činy, drogy a sexualitu. Tlusťoch s Krystal nepřímo zavinili smrt malého Robbieho, Krystaliina bratra, který utonul v řece, když se oddávali jeden druhému v nedalekém křoví. Zachránit se ho pokusila odmítaná, ponižovaná a utrápená Sukvinder, jejíž matka si vzápětí uvědomila, až když stála na prahu života a smrti, jak dceru trápila… každý přece nemůže být nadaný na vše. Tlusťoch si, dalo by se říci, své činy také uvědomil, trápil se... bylo však pozdě. A ten závěrečný pohřeb, kterým román končil… nepatřil jen malému Robbiemu, ale i jeho sestře. Krystal spáchala sebevraždu, píchla si nadměrnou dávku matčina heroinu. 

V jednom článku nelze vylíčit vše, co je v knize naservírováno. Obdivuhodně jsou vykresleny charaktery jednotlivých postav, jejich příběhy jsou však poddány zdlouhavě a občas až nudně. Závěr má však patřičné vyvrcholení a rychlý spád. Inu, Prázdné místo s Harrym Potterem už srovnávat nebudu, jelikož je nepřípustné srovnávat něco, co spolu souvisí jen velmi zdánlivě… příběhy spojuje pouze autorka, které, abych odpověděla na svou prvotní otázku, se podařilo napsat slušný román pro dospělé!

Merde! Rok v Paříži.

...aneb dlouho jsem se tak nezasmála, jako při cestě vlakem s touhle knihou (a měla jsem co dělat, abych se kolikrát nesmála nahlas a udržela si reputaci seriózní mladé dámy mezi ostatními cestujícími). :)

"Ve Francii najdete v čekárnách ne až tak stará vydání Elle, kde jsou velmi čtivé články o tom, jak si udržet dokonalý tvar zadečku, a nebo jak si automasáží zpevnit ňadra. Dívky, které si na doprovodných fotografiích tvarovaly zadečky a masírovaly ňadra, to vlastně ani moc nepotřebovaly, ale já jim to říkat nebudu, co kdyby toho náhodou nechaly."

"A zase jsem měl kuchyňku, což bude legrace, protože už dlouho nikdo neochutnal moje známé těstoviny s překvapením (kde překvapení spočívalo v tom, že jsem zapomněl při vaření těstovin osolit vodu.)." 

(Citování je z knihy Merde! Prok v Paříži od Stephena Clarka. Uvést stránku nemůžu, jelikož jsem četla jen e-knihu.)

Jak jsem již zmínila, knihu Merde" Rok v Paříži napsal Stephen Clark. Jedná se o prosté vyprávění jistého Paula Westa, angličana každým coulem, který se vydal na stáž do Paříže. Jeho posláním bylo otevřít spolu se svým nadřízeným několik čajoven, kde se Francouzům bude podávat typický britský čaj. 

Kniha je celá proložená britským humorem a při jejím čtení se občas vážně nemůžete udržet a koutky vám cukají a snaží se roztáhnout pusu do širokého úsměvu. Autor vtipnou formou kritizuje francouzskou gastronomii, byrokracii, pracovní morálku i mnoho dalších věcí... (Nic však není podáno výraznou a násilnou kritikou, jelikož se nakonec adaptuje a ve Francii zůstane). 

Avšak to, že stávky jsou ve Francii na denním pořádku, ví každý laik. Stephem Clark tuto skutečnost v knize interpretuje tím způsobem, že vypráví, jak to vypadá, když stávkují číšníci (podle všeho jedni z nejdůležitějších obyvatel Paříže) či co se děje, když stávkují dopravci nebo třeba lékárníci. Paul West se vždy s problémy způsobenými stávkou setkat na vlastní kůži, často se dostal do absurdních situací. :-)
Kniha vypráví také o ženách. Typických Francouzkách i černoškách, které v Paříži pouze bydlí. 

A mimo jiné.... deník Reflex o Stephenovi Clarkovi napsal, že je spisovatelem, který o psích výkalech napsal více, než jakýkoli jiný světový spisovatel. Ale to už se musíte přesvědčit sami.

Nejzajímavější na tom asi bude autentičnost celého příběhu. Ačkoli se hlavní hrdina jmenuje Paul West, můžeme toto jméno nazvat jistým "pseudonymem" pro samotného autora knihy. Sám prohlásil, že do Paula, anglického stážisty v Paříži, nasměroval všechny své problémy, které sám v Paříži zažíval, např. při hledání pronájmu bytu, boji s byrokracií, či problémy s jazykem - Francouzi nechtějí mluvit anglicky, a když už, vznikne z toho taková hatmatilka, že jim údajně stejně nemáte šanci rozumět ani když jste rodilý angličan. :-)

Stephen Clark o Merde psal několikrát. Celkem vydal 8 knih a já se těším, až se vrhnu na další. (O hovnech se prostě čte dobře!) 

"Sadomaso" trilogie s "vanilkovým" koncem

Jelikož mám dlouhodobý a stálý problém s tím, že přečtu několik knih do měsíce a po dočtení další si už pořádně nepamatuji, o čem byla ta předchozí, tak jsem se rozhodla, že k těmto záznamům použiji tento blog. Nejedná se o super spolehlivé recenze, ani věrohodné čtenářské deníky, ale spíš o poznámky, které budou sloužit především mě samotné, ale také těm, jenž se chtějí inspirovat ve výběru knížky... 

Úplně první knižní příspěvek se bude věnovat světovému fenoménu, který (ani nevím, zda bohužel nebo bohudík) ani mě neobletěl obloukem. Ano jedná se o trilogii 50 odstínů... od E.L. James.

Proč bohužel či bohudík? No.. začala bych tím "bohudík". Všechny tři knížky jsou velmi čtivé, už od chvíle, kdy Anna Steelová vpadla do kanceláře amerického magnáta Christiana Graye, hltala jsem román každým douškem. Poctivé vylíčení Christianovi krásy vám nedá po několik dní spát (a ženy, dámy, slečny..neříkejte že nemám pravdu!), neustále si představujete, že vy jste vlastně ta, které se Christian dvoří, kupuje jí drahé dárky, zve do hotelů a posílá pro ni šoféry v přepychových autech.. a navíc ještě jednou ta zmíněná krása, prý mladý, vysoký, osvalený, blonďatý, krásné oči, sexy tělo, super oblečení a spousty peněz... a pak dojde na to surové porno! To nevím, zda je ještě vhodné, představovat si, že jste v kůži hlavní hrdinky, když se jako čtenáři dozvídáme, že i úžasný pan Gray má své stinné stránky, kterými je záliba v sadomaso praktikách, extrémní kontrolovatelnosti všeho okolo (tedy později i samotné Anny). Dojde však k tomu, že Anastazie pana Dokonalého natolik okouzlí, ten se do ni bezhlavě zamiluje a na svoje neřesti téměř zapomene (což samozřejmě není úplně pravda, spíše by se dalo říct, že dojde ke kompromisu - Christian se naučí lásce, dotykům a "vanilkovému" sexu, ale jeho první a jediná přítelkyně si zase zalíbí, to, co ji jako první ukázal on - tedy ten tvrdý sex se sadomaso nádechem).
Po krátké době se čtenáři můžou dozvědět, že všechny Christianovy neduhy pramení z jeho problémového dětství. Jeho matka byla alkoholička a feťačka, která se upila k smrti, když byl ještě malé dítě. Byl týraný, pálený cigaretami apod., proto ta nesnášenlivost normálního tělesného kontaktu.
A je nutno zmínit, že všechny tři knížky se neskládají jen z pouhopouhých popisů života a sexu dvou hlavních hrdinů, nýbrž dojde i k několika vážnějším zápletkám. Seznámíme se s paní Lincolnovou-Robinsonovou, Christianovou o dvacet let starší, bývalou milenkou, která ho zálibě v tvrdý sex naučila, avšak z druhé strany - ona byla jeho dominující. Poznáme také Leilu, Christianovu bývalou submisivní partnerku, mimo jíné jednu z mnoha, která se do něj zamilovala a následně komplikovala jeho život, když chtěla zavraždit Annu. A konečně dojde na hlavní zápletku s Jackem Hydeem, která se proplétá napříč všemi třemi díly. Jack má nevraživost vůči Christianovi, a až v poslední části se dozvídáme důvod - byli spolu u stejných pěstounů, ale byl to Christian, jehož se Grayovi rozhodli adoptovat. A mimo to, měl Jack zálíbení ve zneužívání svých asistentek, kterou byla i Anna, která ho jako jediná odmítla. Jack se snažil zabít jak Christiana, tak Anastazii, ale také jiné členy rodiny, např. sestru Miu.

 Nicméně i přes výraznou čtivost všech tří částí trilogie musím zmínit její záporné body. I přes akční, až detektivní zápletky a příjemné popisy, až líčení, se místy román měnil v pravý Harlequin, a to v tom smyslu, že po tom, co spolu hlavní hrdinové začali randit následovala urychlená svatba a závěr posledního dílu, a tedy i celého celku mě šokoval nejvíce. Anastazie totiž ve svých dvaadvaceti letech zjistila, že je (ač nedopatřením) těhotná. Byla nadšená, avšak její manžel zpočátku radost nesdílel. Na konci celé řady se však dobereme k epilogu, který se odehrává o dva roky později, kdy už jdou tomu malému dva roky a na cestě už je dítě další, dcera. Je to idyla... piknik v trávě, krásný mladý otec, mladá těhotná matka a dvouleté dítě. Štěstí, radost a až umělá spokojenost, trochu kýč.

Ale i přesto autorce E.L. James fandím, kdo by jinak pomohl rozvíjet ženám jejich sexuální představivost a motivoval je, když muži mají ty své "děsběsúchylohnusopornofilmy". :-)