Už dlouho jsem na blog nic nenapsala. Nepíšu teď recenze, protože na to nemám čas, nebo jsem si aspoň vsugerovala, že ho nemám. I když, kdybych míň chodila pít, tak mám čas na čtení a recenze. Zvážím to. Ale teď, byť nepíšu recenzi, píšu něco jiného... psaní mi chybí!
Příspěvek je o dvou činnostech, jak napovídá titulek, o psaní bakalářky a o hledání sama sebe.
Když vezmu v potaz první z činností, není o ní moc co psát. Nelituji tématu, který jsem si vybrala, jako mnoho mých spolužáků, lituji jen, že konzultace jsou trochu obtížnější, ale je to neuvěřitelná zkouška. Zkouška mojí vlastní disciplíny, kterou nemám, proto textu mám zatím tak zoufale málo, ale začínám pracovat víc sama na sobě, než na bakalářce, ale na té se to pak projeví. Věc se má totiž tak, že když se cítí člověk mizerně i jeho práce je mizerná a přesně tak to několik předešlých týdnů vypadalo u mě. Buď jsem nepsala nic a nebo to, co jsem napsala jsem následně stejně musela smazat či přepsat, protože to za nic nestálo. A tak chci být v pohodě... a s tím souvisí ta druhá činnost, která sice mojí práci na bakalářce brzdí, ale věřím, že je důležitější, než cokoli jiného.
...hledám sama sebe! Vůbec se mi to zatím nedaří, ale možná jsem na dobré cestě.
Začala jsem věřit horoskopům. Jasně, že ne těm, co jsou v denním tisku na dnešní den nebo těm, co jsou v lifestylových dámských časopisech a radí vám, jakýho chlapa máte pozvat na rande. Ale věřím charakteristikám znamení z důvěryhodnějších zdrojů a tak přesně to sedí, že jsem z toho nešťastná. Proč jsem se nemohla narodit o něco dřív nebo naopak později?
Přecitlivělé, nevýrazné, stále na někom závislé, nerozhodné, náladové a bezohledné. To jsou ryby a to jsem i já! "Ryba se musí odevzdat zcela sama sobě a ne druhému člověku, jedině pak nalezne sebe."
Někdy si říkám, že mi to ten osud dal pěkně sežrat, ale co, něco je na tom vlastně i fajn. Je fajn mít vlastní svět, ve kterém si vytvořím cokoli, co je hezký, kde jsem sama svým pánem a kde nejsem neviditelná, jako v realitě. Horší je pak to vystřízlivění. Nevím, co by se totiž muselo stát, abych udělala něco proto, abych svůj sen žila.
Tohle období bylo ale moc i na přecitlivělou rybu. Předchozí týdny byly ve znamení rozchodů, hádek i návratů a usmíření. A ty následující týdny budou ve znamená rozhodnutí. Rozhodnutí, která ryba jen tak dělat neumí. Když se pak jedná o rozhodnutí, na kterých závisí celá budoucnost, celý život, může to být problém. Ale jak na ně, to už horoskopy nepíšou, to už mi nikdo doopravdy neodpoví.
Necítím se ani na to, být student, nenaplňuje mě to tak, jak by mělo. I když jsem vychovaná k tomu, abych ve škole vše splnila, abych prošla, jsem vždycky jen průměr, možná menší nadprůměr, ale nejsem člověk, který se narodil pro studium. Nechce se mi ale ani pracovat. Na to máme celý život, následujících 45 let. A pokud mám pracovat, nevím, co mám dělat. Chci najít práci snů, nechci být zavalená penězi, jen žít tak, abych mohla mít to, co je potřeba a co chci. Nechci toho moc, nejsem tolik náročná, jen občas zajít na koncert, na víno, fajn se oblíknout a taky trochu zdravě jíst. Co chci víc je, aby mě práce bavila na sto procent. Teď mě třeba baví, ale co když mě nebude bavit dalších 45 let? Co je docela podstatné je také to, že ryba není moc nadšená změnami. Životní změny mi dělají obrovský problém. Teď mě jich čeká mnoho.
Jediná změna na kterou se doopravdy těším je změna prostředí, to potřebuji. Jsem vesnická holka a za tím si stojím, ale chci taky občas plavat!
Chci plavat a něco poznat, ne se jen dívat na svět z rychlíku. Chci vypadnout ze svého stereotypu a těšit se zas z maličkostí, chci sundat neviditelný plášť a bavit se s lidmi, chci namalovat úsměv na tvář a konečně se zbavit vší tý tíhy. Chci všechno, chci to o čem mluví Frederyk Chopin, ale neumím toho dosáhnout.
Mám za sebou víkend v Klášterci nad Ohří s kocourem, bylo tam hrozně pěkně, nehezčí vzpomínky, fakt. Taky mám za sebou ale všechno to, co bylo před Kláštercem i po Klášterci. Občas to bolí a nejen mě i když ryby dokáží být i pěkně bezohledné a sobecké, co se týče bolesti. Soustřeďují všechnu na sebe.
