...a bude líp!

Ne, Jan Pelc opravdu nepíše volné optimističtější pokračování knihy ...a bude hůř!, ani jsem se nevrátila k české punkové scéně. Prostě se teď jen cítím mizerně a pevně věřím, že bude líp!

Uplynulý týden lze charakterizovat jedním jediným slovem: emoce!

Byly tu takové, které si chci nechat zavřené ve svém světě. Ty při kterých mi příjemně bušelo srdce, lechtalo v břiše a tuhnul přihlouplý úsměv na rtech. Ať už to bylo mezi Vítězným náměstím a Vítězným obloukem na koncertě Tata Bojs nebo kdekoli jinde. 

C'est si bien que tu sois la mais bientôt ce sera terminé

la musique déplace les montagnes…
Je sais...

Pak tu byly ty plné smíchu, vína a celkově alkoholu. Ať už v úterý, kdy jsem si dala svých posledních pár panáků na půdě nejlepší firmy ever, a pak to s tou mojí nejspřízněnější evičkovskou duší táhla až do rána nebo v pátek, kdy jsme si se ségrou vymluvily díry do hlavy taktéž až do rána. 

Tím bych hlavně chtěla poděkovat všem, co byli součástí úterní rozlučky, protože podle mě byla naprosto legen...

wait for it

...dary. Jen si pořád nějak neumím připustit, že na mém stole už není můj počítač, v šuplíku už není moje snídaně a z mého obřího hnědého hrnku už klidně může pít čaj někdo jiný.

Pak tu byly ty rodinné, které se navíc netýkaly jen těch věcí kolem mě, ale také magického data 7.5., které pro naší rodinu bude vždy znamenat několikanásobné radosti. Jo a tradičně jsme snědli hodně masa, klobás, rohlíků i brambůrků. A přitom to bylo i tak fajn!

A pak ty uslzené, uplakané, ubrečené, dojemné, smutné. A že jich bylo! Od čtvrtka, přes páteční noc a ráno, páteční podvečer, přes sobotu i neděli.. až po teď. 

Jsem ale na druhou stranu opravdu hodně šťastný člověk. Mám kolem sebe spoustu báječných lidí, v kterých mám neuvěřitelnou podporu. Ať už jsou to rodiče, sourozenci nebo kamarádi. Neuvěřitelně moc jsem vděčná všem, kteří se se mnou v uplynulém týdnu sešli, popovídali, popili, zasmáli se, i si pobrečeli. Děkuju i proto, že vydrželi mé nepříjemné stavy, nervy, trému a neustálé žvanění o tom, že nevím, co si sbalím do kufru či že se mi bude děsně stýskat. A děkuju za všechny dárečky, objetí i pusy. Jo a jestli jsem to ještě nezdůraznila dost jasně, jsem opravdu hodně šťastný člověk!

....i když dost ustýskaný, aniž bych zatím fyzicky opustila Jenčice a moje srdce stále plesá v Řepích.