Po přečtení Musíme si promluvit o Kevinovi, Pána Much a Rudišovy Národní třídy jsem se už potřebovala odprostit od těch negativních a depresivních motivů, a tak jsem na doporučení českých knižních blogerek sáhla po nové knize Čtenáři z Broken Wheel doporučují. Prý že se bude líbit všem knihomolům. A tak jsem si řekla, že nejsem asi úplně knihomol. :)
Teda ne, že by se mi vyloženě nelíbila, jen jsem asi čekala víc.
Příběh Sari, Švédky, která navštíví zapadlý americký venkov, městečko Broken Wheel, je vlastně docela milý a příjemný. Jinak je ale zápletka celého příběhu tak průhledná, že by snad bylo jedno, kdyby člověk začal číst tu knížku pozpátku.
"...ale smát se očima, to on umí. Někdy mi přijde, že to o muži řekne zdaleka nejvíc a že to bohužel není nic, co se dá naučit. Být šťastný asi jde i bez toho, ale má rada zní: nikdy si neber muže, co nemá v očích smích.
Sama jsem se té rady nedržela. Na svou obranu musím říct, že jsem tehdy byla mladší a nevěděla jsem, co vlastně hledám."
V příběhu se sice tváří v tvář setkáváme i se smrtí, nicméně jinak je celé lazení knížky spíš pohádkové, úsměvné a možná až trochu moc naivní. Kromě Sari můžeme za hlavní postavy považovat vlastně asi všechny obyvatele Broken Wheel. Zpočátku to vypadá, že jsou všichni ve skrytu duše smutní a vyhořelí stejně jako jejich městečko, ale při návštěvě z Evropy se události dají do pohybu a jednotlivé charaktery se začnou vykreslovat. A je takřka nemožné si všechny postavy neoblíbit.
Kromě toho je na knížce sympatické také to, že se děj točí kolem jednoho malého skromného knihkupectví, a téměř na každé stránce narazíme na zmínku či odkaz na jinou literaturu, a to opravdu z hodně širokého spektra. Od Proustova Hledání ztraceného času přes Deník Bridgite Johnsové po Paoliniho trilogii (ehm, teda tetralogii) Odkaz dračích jezdců.
"Cítíš to? Vůně nových knih. Nepřečtená dobrodružství. Kamarádi, které jsi ještě nepoznala, hodiny čarovného úniku ze skutečnosti, které čekají jen a jen na tebe."
A navíc autorka o knížkách mluví, jako by samy měly duši. Jinak prý voní nové knihy oproti starým, jinak pevné vazby proti paperbackům, jinak romány a jinak zas učebnice, dokonce mají jinou vůni ty pro střední školy v porovnání s těmi pro univerzity... No, s popisem knih jako takových se autorka doslova mazlí. Ale roztomile.
Lidi z Broken Wheel tedy určitě splnili účel, odpočinula jsem si, pozitivně se naladila, a navíc jsem se nemusela tolik soustředit a během čtení jsem mohla mít vždy puštěné Tour de France :)
Žádné komentáře:
Okomentovat