Up&Up

Pořád chci něco napsat, ale pořád jsem tolik fati...gu...é...e, že ještě před tím, než něco publikuji, tak většinou usnu. Když to pak po sobě druhý den čtu, připadá mi to jako blbost, kterou už publikovat nechci. A tak se teď Blogger stal mimo jiné i mým offline deníčkem s několika rozepsanými články, které se pravděpodobně nikdy online slávy nedočkají.

A tak prostě jenom postnu resumé uplynulých dní za poslechu Up&Up od Coldplay, jež mě neustále nabíjí pozitivní energií. Real positive vibes.

Už v Opoulu bydlím téměř měsíc a týden a pořád se mám moc fajn, nebo spíš čím dál tím lépe, hlavně tím že si zvykám nebo už jsem si zvykla. Moje host family je opravdu skvělá a berou mě jako člena rodiny, jsem jim za to vděčná. A stejně tak, nebo spíš ještě víc, jsem vděčná své opravdické české rodině za veškerou podporu, a vlastně za všechno!


V posledních několika dnech, týdnech jsem: uběhla několik desítek kilometrů, ještě víc nachodila s Milkou, jako slepý k houslím přišla ke kolečkovým bruslím, na kterých jsem už taktéž ujela dobrých pětadvacet kilometrů, byla na kole v krásné přímořské vinařské vesnici Fitou, plavala v moři, byla v kině na Monster Money v angličtině s francouzskými titulky, ochutnala typický katalánský Tapas a prošla se po Perpignanu, naučila se pár prvních jógových pozic, a taky pracovala. Kromě toho jsem taky byla nadšená zejména z konverzace s mojí Adélkou a z našich plánů, a taky příjemně potěšená a dojatá z dnešního příchozího dopisu od Evičky, až z daleké Prahy.

S Milkou se z nás staly docela dobré kámarádky, máme nepsanou dohodu, že když ji nechám spát v mé posteli, nebude mě kousat a bude se mnou chodit klidně i na tříhodinové procházky, i když na to doposud nebyla zvyklá. Zatím nám náš vztah la fille - la chienne docela klape, a já jsem se díky němu naučila dokonale přibližně pět francouzských frází (jako třeba "à ta place"), které mi jsou v běžné lidské konverzaci úplně k ničemu. 

Se Sachickem jsme na tom také čím dál tím lépe, pokud tedy pominu to, že ve chvíli, kdy se na něj nedívám, dělá přesně to, co mu pár sekund předtím zakážu, že nechce chodit večer spát (jako třeba teď, kdy je v půl 12 v noci plný energie), a nebo že se se se mnou někdy odmítá bavit, pokud ho neuplatím jahodami se šlehačkou nebo zmrzlinou. Pak jsou ale chvíle, kdy pookřeju, jako třeba ty, kdy mi jako pravý francouzský gentelman a casanova odmítá dát bisou pouze na tvář, nebo kdy je totálně nadšený z úplných maličkostí, třeba že se naučí první dvě věty z první sloky Skákal pes přes oves. 

Moje sportovní já jásá, minuty běhu i kilomery pomalu přibývají a já se cítím fajn. Navíc jsem opravdu vděčná, že tu mám kolem sebe tak skvělé lidi (a nebo, že jsou Francouzi zkrátka tak milí a štědří), a já mám na dobu neurčitou půjčené kolečkové brusle mojí velikosti, které jsou navíc super pohodlné. A tak můžu konečně dělat to, co mě nejvíc baví, navíc na stezce mezi palmami a po ujetých patnáctikilometrech se osvěžit v moři. A za odměnu si pak dát třeba tu zmíněnou čokoládovou zmrzlinu v půl dvanácté večer na pláži v Canet. 

Perpignan není zrovna nejhezčí z měst, ale asi jsem ještě neviděla všechna jeho zákoutí, tak se třeba můj názor ještě změní. Takže o tom až příště a samostatně... Co mě na tom městě ale baví je linoucí se španělská živá hudba z klubu za horkého večera a spoustu lidí chillujících kolem. Letní prázdninová a dovolenková atmosféra tu dýchá všude a ze všeho, i když ještě není astronomické léto a já nejsem ani na dovolené ani na prázdninách. 

Tak už jen ta jóga a můj vlastní soukromý chill. O tom jsem též chtěla napsat samostatně, ale patrně půjde zrovna o případ, který jsem nastínila na začátku, tedy o článek, který navždy zůstane offline... Ale tak v kostce: snažím se soustředit se sama na sebe a hrozně mě to baví, protože jsem to nebyla schopná dělat za posledních několik let. Není to ale vždycky jen růžové. Už teď přemýšlím, co vlastně bude dál, co budu dělat, až se celý ten můj jihofrancouzský sen bude chýlit ke konci... a bude tu zase další nový začátek a budování čehosi od nuly...

A ono se to řekne: užívej toho, co je teď... Když mám před sebou nejistotu a jednu velkou neznámou.:)