Le monde est très petit

Na úplný úvod bych se hrozně ráda podělila s veselou historkou, která jen potvrzuje, že svět je vesnice. 

Francie žije fotbalem, asi celá Evropa žije fotbalem. Ale Francie zejména. 

Minulý týden přijela návštěva z Čech, z Českého Těšína. Dnes se vydali na výlet do Toulouse na match Španělsko-Česká republika. Za necelé tři hodiny to vypukne, tak fanděte!

Cesta z Jenčic do Českého Těšína je daleká 460 km. Z Jenčic do Opoul-Périllos 1593 km. A z Českého Těšína do Opoul-Périllos 1919 km. Nikdy jsem v Českém Těšíně nebyla. 

No a v Opoul-Périllos, patrně jedné z nejmenších a nejzapadlejších vesnic v regionu Pyrénées Orientales nebo možná dokonce i v celé Francii, jsem se seznámila se skvělou rodinou z Českého Těšína a se spolužákem ze střední školy mého vlastního strejdy, Tondy. A aby toho nebylo málo, u dcery tohoto pána žiju :) 

Souriant! 

Randonnée en Tautavel

V pátek jsem zase šplhala po horách, skoro jsem si zvrtla či zlomila kotník, mohla jsem se proletět vrtulníkem, ale nakonec to dopadlo dobře a došla jsem po svých. Díkybohu, i když bezpochyby by to byl zážitek, který by mi jen tak někdo neuvěřil. 

Z vesnice Tautavel jsme vyšli a pokračovali na zříceninu hradu ze 13. století, takže spíše jen zbytky zříceniny. Odtamtud pak dál do hor a po skalách na Tour del Far v Tautavel, odkud byl opravdu krásný výhled na Pyreneje i Středozemní moře i na hranice se Španělskem. V horách zrovna "zuřila" bouřka, takže jsme viděli i blesky, slyšeli hromy a pozorovali provazce deště a doufali, že se nepřiblíží až k nám. Nakonec jen párkrát lehce sprchlo. 

Po sestupu dolů jsme ještě navštívili údolí řeky Le Verdouble s průzračně modrou vodou, jak někde v laguně. A mimo to také archeologickou stanici přímo nad řekou. S čímž se pojí veselá histrorka spojená s mou francouzštinou, myslela jsem si, že jdeme jen na nějaké místo, kde byly nalezené nějaké vykopávky... Když jsme tedy vystoupali do fungující archeologické stanice a pohybovali se přímo mezi archeology, byla jsem překvapaná a v rozpacích. A nebyl by to pravý jihofrancouzský výlet, kdyby nebyl zakončený vynikající zmrzkou... :) 

Collioure

Po klidném výšlapu do hor jsme se v něděli vydali do přesného opaku, do rušného a turisty obklopovaného města Collioure. Malebné městečko sloužící jako přístav, rozkládá se tedy na břehu Středozemního moře, a také jen několik málo kilometrů od Španělských hranic, může (hodně) vzdáleně připomínat proslulé Saint-Tropez (aspoň místní to porovnávají).

Collioure je báječným místem k nasátí té pravé letní dovolenkové atmosféry. Pozná se to podle mě tím, že procházíte úzkými uličkami plnými obchodů se suvenýry, restaurací a barů, vedoucích až k plážím. Po prohlídce města jsme tedy patřičný čas strávili na pláži, nejdřív jedné, oblázkové, později druhé, písečné. Navštívili jsme starý větrný mlýn, odkud byl krásný výhled na celé město a téměř jsme ztratili dítě. Jinak byl ale den, byť chvílemi lehce stresující a unavený, moc milý a ještě milejší tečkou na závěr byla čistě česká a dámská jízda v Léon de Bruxelles. 

Jako bonus jsem si během příjemného víkendu stihla koupit nové běžecké tenisky, takže konečně běhám jak profík a je to ještě víc boží, než v těch starých. 

Jo a dneska prší...