Děkuju a vypadněte.

Doma mě učili děkovat. Prosit. I omlouvat se. Ale nedali mi návod na život.

Využívám tyhle skills pravidelně. Omlouvám se docela často a možná i za věci, za které se ostatní běžně neomlouvají. Děkuju ráda. Nejvíc za věci, které by mně samotné dělalo problém udělat. Takové, u kterých vím, že stojí námahu. Ale i za ty ostatní. I když moc nemám ráda rozpačité situace. 

A teď se chci omluvit všem klukům, kteří ode mě vždy dostali ne třeba úplně hezké přezdívky (ale vždy jen tajně) za to, že se neozvali, když jsem to čekala. Možná jsem jim křivdila. Neuložilo se jim moje číslo a profil na Tindru jsem si smazala dřív, než se chystali ho najít. Protože jako správní džentlmeni tomu chtěli dát pár dní, to je jasné. 

Taky chci poděkovat všem lidem, kteří něco dělají pro druhé.

No a taky díky, že ses nechoval jako kretén, i když jsi nechápal, jak je možné, že to nechápu.

Kdybych měla to číslo, poděkuju osobně. I za ty cíga. Jenže mně nikdo nedal ten návod na život, tak jsem to zase trochu posrala. Ale jen trochu.