Píšu třetí post o Kubě a jsem teprve na třetím dni... což svědčí minimálně o tom, že jsem z té cesty opravdu plna zážitků. A dokonce jsem zapoměla na naši soutěž, jejíž skóre Anež poctivě zapisovala do deníčku. Den třetí - 1:1 - v noci na vyfrézované silnici jsem spadla do díry, odřené koleno a dlaně included (v Case jsem to sice hned vydezinfikovala, nicméně jak to zamávalo s mými myšlenkami o měsíc později se možná ještě dozvíte).
Plán je jasný. Jdeme volit, ať už konečně na Hradě sedí někdo jiný než Miloš. (My jsme pro to udělaly maximum, dokonce jsme si vyzkoušely, jaké to je volit za "totáče". Co jste pro to ale udělali vy? Je mi z toho smutno a všech 51,36 % voličů Miloše Zemana a všechny nevoliče, a voliče Andree Babiše k tomu jako bonus (pokud všichni nejsou v průniku s již zmíněnými) bych poslala na Kubu, do chudinské části Havany, aspoň na čtvrt roku. Samozřejmě včerně práce za Kubánský plat a bez veškerých zásob z Evropy. To vše k tomu.)
Jelikož ambasáda otvírala později, jako první jsme si šly koupit lístek na Viazul (turistický autobus) na další den - např. jednosměrný lístek na Viazul z Havany do Viňales, což je zhruba 210 km, stojí víc peněz, než je standardní Kubánská mzda. Autobus byl ale obsazený. A "otevírací dobu" České ambasády jsme si taky (ne)zjistily správně. A to všechno jsme se dozvěděly díky manželskému páru ve středních letech, kterým jsme se smály za fusekle v sandálích, šortky od pyžama a malé pantofle na šteklích, a oni k naší smůle / nebo štěstí nebyli z Kyjeva ani z Moskvy, nýbrž z Ostravy (ale Zemana nevolili :) ). No co. Konečně jsme mohli neodbytným taximanům udělat kšeft, a to rovnou ve čtveřici. Náš hlavní taxikář měl nejdivnější vlasy a smály jsme se mu od okamžiku, kdy jsme ho viděly, a to jsme ještě netušily, jak moc nás jeho vlasy na Kubě ještě budou provázet. Domluva byla následující, za nějaké ty CUCy nás svezou autem do Viňáles. Paní J. a Pavla vyzvednou v 8:45 a nás v 9:00. Fér. A pak jsme mely čas dvě hodiny, než měli otevřít ambasádu, která byla v blízkosti...
Škoda, že nás nenapadlo něco lepšího, než jít do ZOO. To nikdy, nikdy, nikdy na Kubě nedělejte. Hubenější zvířata a smutnější místo jsem neviděla. Staré kolotoče a prolézačky, které byly k vidění na středočeských sídlištích k vidění naposledy v 50. letech, byly asi jedinou "parádou", co místní Zoo(ne)logická zahrada nabízela. Řekla bych, že nebyla náhoda, že vstupné bylo za 1 CUC.
Představte si, jaké máme štěstí, že můžeme svobodně volit prezidenta naší republiky v zemi, kde existuje jen jedna politická strana a jeden vůdce? ... No nic. Já jsem se k tomu jen chtěla ještě vrátit a zdůraznit, že jsem opravdu ráda, že jsem v komunistické zemi volila demokratického kandidáta na prezidenta pod obrazem demokratického prezidenta Václava Havla. ♥
Škoda, že nás nenapadlo něco lepšího, než jít do ZOO. To nikdy, nikdy, nikdy na Kubě nedělejte. Hubenější zvířata a smutnější místo jsem neviděla. Staré kolotoče a prolézačky, které byly k vidění na středočeských sídlištích k vidění naposledy v 50. letech, byly asi jedinou "parádou", co místní Zoo(ne)logická zahrada nabízela. Řekla bych, že nebyla náhoda, že vstupné bylo za 1 CUC.
Představte si, jaké máme štěstí, že můžeme svobodně volit prezidenta naší republiky v zemi, kde existuje jen jedna politická strana a jeden vůdce? ... No nic. Já jsem se k tomu jen chtěla ještě vrátit a zdůraznit, že jsem opravdu ráda, že jsem v komunistické zemi volila demokratického kandidáta na prezidenta pod obrazem demokratického prezidenta Václava Havla. ♥
Další den jsme si dávaly naši poslední snídani v Case u paní Marie, později jsme zjistily, že lepší už jsme na celé Kubě neměly. A přijel pro nás taxik, o půl hodiny dřív, než jaká byla domluva... V tu dobu jsem možná ještě uvažovala nad tím, že bych taxikáře proklínala za to, že nás nenechali vychutnat si snídani. Zejména v tu chvíli, kdy jsme zjistily, že naše posádka je jiná, než jakou jsme očekávaly. V předu byli dva kluci, jeden z nich byl ten s divnými vlasy, díkybohu se tentokrát nesnažil, nasadit si na hlavu bílou kšiltovku. Stejně by to bylo bez úspěchu. Vzadu seděla holka. Panika, panika, panika. Absolutně jsme netušily, kde jsou ty lidi z Ostravy, ale strašně jsme chtěly jet s nimi. Taxikáři neuměli anglicky, ale to, že mají být v autě za námi jsme pochopily, cena zůstala stejná, tak jsme tedy nasedly. A byla to jízda.
Kluk s divnými vlasy se jmenoval Jonado, jeho kámoš, který řídil, měl na hlavě víc gelu, než by byla potřeba a džíny, které měly opravdu hodně fashion děr, si říkal "Fofí". Vedle mě seděla Melissa, naše budoucí Viňalesská spolubydlící. Paní J. a Pavel z Havany vyjeli asi o hodinu později, než my a do cíle se dostali o dost později, nicméně doufám a předpokládám, že si to užili přinejmenším tak, jako my. Občas máte jako holka ze střední Evropy nějaké ty výhody, rozhodně větší, než kdybyste s sebou táhly manžu s ponožkama v sandálích.
Kluk s divnými vlasy se jmenoval Jonado, jeho kámoš, který řídil, měl na hlavě víc gelu, než by byla potřeba a džíny, které měly opravdu hodně fashion děr, si říkal "Fofí". Vedle mě seděla Melissa, naše budoucí Viňalesská spolubydlící. Paní J. a Pavel z Havany vyjeli asi o hodinu později, než my a do cíle se dostali o dost později, nicméně doufám a předpokládám, že si to užili přinejmenším tak, jako my. Občas máte jako holka ze střední Evropy nějaké ty výhody, rozhodně větší, než kdybyste s sebou táhly manžu s ponožkama v sandálích.
Po cestě jsme se zastavovali. Nejdřív na kafe, pak na tabákové farmě s výkladem o pěstování, sklízení a sušení tabákových listů. Navíc jsme měly možnost zjistit, že doutníky se prodávají i na jiných místech, než je Coparativa, dokonce na takových, kde to voní a lidi tam vypadají normálně, a že stojí mnohem míň peněz. Domluvily jsme si ubytování v Jonadově Case a odpolední výlet na koních, kterých se bojím. Zkusit se má všechno. Když jsem pak ukazovala, už v Čechách, Nikče fotku, jak sedím na koni, pobavilo ji to. Dali mi nejmenšího koně ze stáda, a ani tak jsem na něm nedokázala jet sama, takže chudák kůň prohýbal hrb nejen pode mnou, ale pode mnou a pod Jonadem. Chvílema se mi chtělo brečet dojetím, jaká to byla nádhera. Nejeli jsme po cestě, kromě krav, koz, ovcí, slepic, krocanů, a dalších koní jsme nepotkávali nikoho. Možná tak jednoho farmáře na 5 kilometrů čtverečních. Tohle bylo něco úplně jiného, než přeplněné posh centrum Havany s chudinskými uličkami, tohle byl sen. Náš průvodce v triku Hugo Boss a holinkách nás dovedl na horu, koně čekali pod kopcem. Vystoupat horu v 35 stupňovém vedru je fakt challenge (já jsem zapomněla zmínit, že oproti předchozím dnům v Havaně se fakt oteplilo), ale bylo mi tak nějak jedno, že se potím a budu smrdět (v tu chvíli by mě totiž ještě nenapadlo, že na vrcholu kopce bude probíhat docela intenzivní soukromý výcvik salsy).
Jsem za tenhle výlet hrozně vděčná. Obohatil nás kromě toho o dvě flašky rumu, půl doutníku každou, účast na pravé kubánské svatbě, večeři zabalenou v igelitce (box vs. bag?!), kterou jsme nakonec daly asi desátému adoptivnímu pejskovi, salsu na náměstí, nového kamaráda s Ruskými kořeny, diskotéku v jeskyni a enormní kocovinu druhý den.
Ale stálo to za to. Maximálně to, když dvěma Kubánským klukům pustíte Should I Stay or Should I go od The Clash, oni zastaví auto, vystoupí a začnou na to tancovat na silnici. Musíte vystoupit taky. Musíte to milovat a uculovat se, i když už je to měsíc.
Zbytek pobytu ve Viňales je zahalených v mírném kocovinovém oparu, ale okolí jsme další dny ještě křížem krážem prošly. Sehnaly jsme lístky na Viazul do Trinidadu, tentokát vážně. Prošly se bosy za tropického deště po soukromé farmě nějakého pána, který nám, místo, aby nám zakázal vstup, ještě ukázal pohodlnější a bezpečnější cestu, abychom se vyhnuly bažinám. Další večer jsme si nad Mojitem hrály karty s Britem s nejkrásnější angličtinou, milou holkou z Rakouska, Australanama a jedním super ukecaným Amíkem a druhým super sexy Amíkem. Viňales byl prostě. ♥
Zbytek pobytu ve Viňales je zahalených v mírném kocovinovém oparu, ale okolí jsme další dny ještě křížem krážem prošly. Sehnaly jsme lístky na Viazul do Trinidadu, tentokát vážně. Prošly se bosy za tropického deště po soukromé farmě nějakého pána, který nám, místo, aby nám zakázal vstup, ještě ukázal pohodlnější a bezpečnější cestu, abychom se vyhnuly bažinám. Další večer jsme si nad Mojitem hrály karty s Britem s nejkrásnější angličtinou, milou holkou z Rakouska, Australanama a jedním super ukecaným Amíkem a druhým super sexy Amíkem. Viňales byl prostě. ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat