Štěstí?

"I got dreams that keep me up in the dead of night, telling me I wasn't made for the simple life.

There's a light I see, but it's far in the distance. So I'm asking you to show me some forgiveness.

It's all for you in my pursuit of happiness!"

Štěstí, happines, la chance. Zejména je to ten stav, kdy si nemyslím, že jsem nešťastná. Že někdo v mém okolí je nešťastný. Ten skvělý stav, kdy si nepotřebuji na něco neustále stěžovat (až na výjimky). 

Štěstí je obří hrnek čaje s názvem Dobrý večer a Relax and Unwind spotify playlist, i když v malém pokoji s pár kusy nábytku, několika komínky nejoblíbenějších knížek a hromadou oblečení, které se nikam nevejde. Hlavně když v okně jsou naaranžovaná vánoční světélka a hrají zrovna The Lumineers. A já nemusím "sleep on the floor", i když to v tom textu je. Štěstí je vyrovnat se konečně se svou minulostí. Nezlobit se už na ty, co ublížili, nebo se na ně aspoň zlobit míň. Necítit nenávist, to je štěstí. Protože karma a boží mlýny, to funguje. 

Štěstí jsou víkendy, ať už v Praze, v severních nebo středních Čechách, i na Liberecku, štěstí je i práce, do které nechodíš s nechutí. Štěstí je mít (skoro) čtyři synovce a neteře a čtyřnohé i dvounohé kamarády. 

Štěstí je tančit na Tata Bojs a Bastille v jednom týdnu, těšit se z maličkostí a víc, než materialisticky uspokojovat sebe sama, pomoct někomu, kdo to potřebuje víc. Darovat vánoční dárek někomu, kdo nemá v životě tolik štěstí a mít z toho dobrý pocit, i to je štěstí.

Štěstí je i darovaná tabulka čokolády, půjčená dobrá kniha nebo doporučený skvělý film. Čekání na to, kdy přijde ten správný čas na Love Actually, krabici kapesníků, hromadu čaje a dobrot, to je štěstí. Štěstí je pít v zimě horký svařák z keramických hrnečků v Petřínských sadech a polít si u toho rukávy. Štěstí je smát se, když ani nevíš čemu. Mít cíl, jít za ním, mít zmrzlý nos a těšit se při tom na jaro, prožívat adventní čas, aniž by se stresovalo, to všechno je štěstí.

Update: Štěstí je piknik v zimě na Vyšehradě i nekonečné zásoby lentilek. Štěstí je to, že i když jsem naprosto děsná, ještě mě všichni neodepsali. Ale taky je to to uvědomění, a to, že si řekneš, že teď už děsná nebudeš, protože nechceš.

No nejste taky relativně šťastní? :) 

Za poslední dobu toho zas bylo moc. Chvíli jsem přemýšlela, jestli spíš mám napsat hate-post sama sobě nebo inzerát, že hledám muže, který mě zkrotí. Nakonec jsem si to rozmyslela a spoléhám v tom na Ježíška.