Premiéra (anebo dokonce předpremiéra) Fantastických zvířat je pro všechny potterfans (a nejen pro PotterFans) něco jako sedmnáctý listopad pro občanské aktivisty nebo pětadvacátý prosinec pro zařeknuté katolíky, prostě svátek jako hrom. Původně jsem k tomu nic psát nechtěla, chtěla jsem zkopírovat odkaz na nějakou dobrou recenzi (třeba od Nofreeusername), postnout nějaký song ze sountracku a napsat na Facebook a Twitter, že jsem prostě nebyla ani nadšená, ale ani zklamaná. Dál to neřešit, z recenzování jsem totiž dost vypadla. Nakonec jsem ale změnila názor. A to nejen proto, že mi psaní chybí, ale taky proto, že účast na slavnostní předpremiéře „nepotterovsky potterovského“ filmu si to asi žádá.
S dvoudenním odstupem se na to už dívám jiným pohledem než v onen den, kdy můj postoj k filmu zkresloval pocit ze špatného českého dabingu (nebo špatný pocit z českého dabingu, obojí správně) a 3D formát, kterému zrovna neholduji. Pokud tedy toto, společně se špatným výběrem míst v přeplněném kině (to, že nemám ráda multikina, je asi můj základní problém), odfiltruji, naskočí minimálně dvě hvězdy navíc. Mně se to fakt líbilo! Na CSFD hodnotím plným počtem, vždyť je to Rowlingová, Eddie Redmayne v roli Mloka je takový mimoň, až se z něj stává jeden z nejroztomilejších chlapů ever, mluví se tam o Brumbálovi, Bradavicích a dokonce se tam objeví i Johnny Depp, ale dost spoilerů…
Jako HP-fanda (byť ne fanatický) jsem si musela trochu zvyknout na to, že se děj neodehrává tam, kde vždycky, i na to, že mi tam zpočátku herci nějak neseděli. Pak to ale všechno najednou opadlo a já jsem si fakt užívala tu pohádkovou atmosféru, zejména pokud byla možnost nahlédnout do Mlokova kufru a díky „třidéčku“ skoro pohladit hrabáka nebo kůroleza (Větvík byl navíc nejvíc nejlepší a chci ho domů!).
Užila jsem si taky tu naivní pohádkovost, kterou byl film (i přes svoji občasnou „akčnost“ a „hororovost“) protkaný v celé své dějové lince. Nakonec totiž došlo na tu pravdu, lásku a spravedlnost, a to je přesně to, co já od příběhů dost často potřebuji, stresy nechme pro reálný život, prosím. Jsem vděčná za to, že tento film vzniknul, aspoň na chvíli jsem se mohla vrátit v čase, zrekapitulovat, kolik let už uběhlo od té doby, kdy jsem pod stromečkem rozbalila Kámen mudrců, dárek od bráchů, vlastně ten nejlepší, věnovali mi totiž lásku ke knihám už někdy v osmi letech, aniž by s to možná zcela uvědomovali, kolik času uplynulo od té doby, kdy jsem viděla první film, s napětím čekala na vydání každé další knížky a natočení každého dalšího filmu, ba kolik času uplynulo od půlnoční premiéry druhé části sedmého dílu. Když to shrnu, asi jsem tím nadšeným fandou byla, i když mi to teď tak nepřipadá. Mlokův příběh mi tohle všechno připomněl a dal mi naději, že to vlastně není ještě konec, že HP-fandové se musí s plynutím času znovu nakrmit, případně přilákat noví. Z čehož plyne moje jediná obava, a to ta, že moje budoucí děti nebudou mít svět čar a kouzel rádi.
PS: Prima požitek navíc umocnili oficiální PotterFans, kteří na předpremiéru dorazili v naprosto kouzelných kostýmech, kde byste proflálkou Hermionu hledali jen marně. Přišla totiž hlavně Rita Holoubková, madam Prýtová, Lenka Láskorádová a z dalekého Kruvalu i Viktor Krum! Slušelo to ale i ostatním příchozím, kteří se simulovali svými outfity do přelomu 20. a 30. let, tedy období, v kterém se celý Mlokův příběh odehrává… řadu let před narozením Harryho, Rona i Hermiony. Dávno před Voldemortem.
Žádné komentáře:
Okomentovat