Léto odletělo.

Z dnešního dne mám jeden jedinej, nevyvrátitelnej pocit... podzim je tady.

Na tom ale není nic špatnýho. Jo, vypadá to, jak když všechno okolo začalo brečet, kór dneska, když od včerejška prší. Ale mě se to tak líbí! Můžu celej den jenom ležet v posteli, s čtečkou, notebookem, oprýskaným hrnkem se zeleným čajem a dortíkem, kterej mi včera zlatouš přivezl... Jen tak.

Můžu poslouchat písničky od Lany del Rey a cítit se strašně smutně. A přitom si uvědomit, že vlastně nemám moc důvod být tolik smutná. Ale já stejně budu... jinak bych to tak nějak už nebyla ani já. 

Mám konečně spoustu času na čtení. Protože ani nikam nemusím.

A až přestane pršet... půjdu ven. Konečně můžu nosit barevný šály a teplý ponožky. Jen tu šálu si musím koupit novou, ještě barevnější :) A půjdu sbírat šišky, žaludy a listy. Fotit Košťálov, kterej se začne zbarvovat. Pít víno na Vinobraní a poslouchat Xindla X, kterej k nám přijede. A zpívat si s ním o tom jak mu ujel vlak. A mě ujíždí taky... A zase to tak zatraceně rychle uteče a bude zima. Sníh, sáňkovačky, mráz a zima, zima, zima. Vánoce, Ježíšek, řízek a pak jaro... a zas tak pěkně dokola ještě hodně let.

A ačkoli má článek melancholickej nádech, tak já se mám fakt strašně fajn. Jak jsem řekla, nevylejzám z postele, neuklízím neperu, kampaně taky vytvářím z postele a dostala jsem dortík a to je přece strašně fajn. :)