úterý 2. srpna 2016

Au revoir Opoul!

Inimaginable! Neuvěřitelný!

Moje tříměsíční životní etapa je u konce. Už to není: "Sachicku, poletíme letadlem. Za měsíc.", už je to: "Sachicku, poletíme letadlem v pátek. Za tři dny." A co je na tom nejhorší? Necítím se o moc lépe, než když jsem před těmi třemi měsící opouštěla Řepy, Hájedničku a Jenčice. Přirostlo mi to tu k srdci. Francie, malebné horské vesnice, moře, pláže, prázdniny a dovolená téměř kdy chceš, báječní lidé i zvířata... ale ne, že bych se netěšila na ten náš špinavý sever Čech nebo na ruch Prahy. Hlavně jsem sama zvědavá a napjatá, kam mě vítr zavane... :)

Vlastně prožívám takové déjà vu, sentiment jak na přelomu dubna a května. Zase všechno nechat za sebou, zase začínat znova. Pořád a pořád dokola. A v čem jsem si pomohla, žejo.

O tom to ale být nemá, sentiment a slzy musí jít v tomhle případě zcela stranou. Spíš bych ráda shrnula, co mi ty tři měsíce daly! 

Trochu sebevědomí, odvahy a zkušeností, hodně zážitků a vzpomínek, ale co hlavně - kamarády, s kterými se těžko loučí. 

Mám toho hodně na srdci i na jazyku, předešlý týden byl totiž doslova naplněný skvělými událostmi. Ať už pondělním letem a následnou procházkou po milované Barceloně po několika "bezespánkových" dnech a nocích, úterním agualandem v Sain Cyprien nebo nedělním rozlučkovým odpolednem a večerem na minigolfu, který byl završený diskotékou na pláži. Me gusta!

"Hlavně se s ním nevyspi."
"No to voni chtěj sex furt. A když ne, tak chtěj zaplatit kýblem." 

Od neděle se směju furt, ten pocit, že si můžeš mluvit o čem chceš a nikdo ti nerozumí, je docela legrační. Pokud tedy zrovna nejde o to, jak se řekne vagína v jiných jazycích... třeba španělsky, ehm.

A o tom kbelíku ani nemluvím, byť napsané to nezní tak, jak vyslovené. Chudáci dělníci, vlastně chtěli jen prachy (=la somme) a místo toho skoro odešli jen s kbelíkem (=le seau).




A teď už si jen v posledních pár dnech, hodinách půjdu zaběhat na svoje neoblíbenější místo, kde si sednu a budu sedět... koukat na vinice a budu smutná sama pro sebe, pojedu na poslední vyjížďku na kole, a budu si hlavně užívat posledních chvíl se mým vzteklým a zlobivým, ale i tak naprosto úžasným čtyřletým Francouzem. A budu se těšit domů... na nejlepší rodiče a sourozence na světě, na děti a na zvířátka a prostě na všechny a všechno... na zbytek léta a nové začátky. 

Ale snad zas brzo.

à bientôt France adorable

Žádné komentáře:

Okomentovat