Nejsem ožralá holka. A nejsem holka, co ráno umývá 25 skleniček od vína. Hned po tom, co sesbírá 12 lahví, aby to všechno zrecyklovala. Plast i sklo. V úterý. Rozhodně ne ve svojí hlavě, kde se odehrává pohádka. Princové na bílých koních závoděj’ v dostizích. A nejsou to žádný sázky, protože život není sázka, ale ani pohádka. Aha. Takže se zase z tý diskotéky rychle prober, fejková princezno. Celovečerní pohádky stejně nejsou žádná nuda.
To, co je v jeden okamžik sranda se promění v půllitrovou láhev coly, která je v 11:13 prázdná, bez coly. V úterý. A to nechceš. Protože tvůj předešlej život je najednou zahalenej cigeretovým dýmem v jedný hnusný jihočeský vesnici, kde jsou u silnice patníky místo dopravních značek. A možná už tam ani nejsou. Ani ty patníky, ani ty značky, ani ta vesnice, ani ten život. Všechno je nenávratně pryč. Ubalený s tím tabákem, kterej ti trhá plíce na cucky, když si dáváš svoje poslední cígo, který zajíš šunkou z Lidlu, pod domněnkou, že tohle nikdo neviděl a nikdo se ti nebude smát, že jsi jen další ztroskotanej pseudovegetarián.
Ve výsledku bys svůj život taky mohla zrecyklovat, ale na to ti sere pes. O tom to neni, takže si klidně dej ten ibalgin a svoje poslední prachy utrať třeba za víno. Stáčený do plastu. Protože vyměnit prachy za život je teprve ten pravej život. Jednou tě to semele, ale to by se stalo i tak. Takže v čem vidíš doprdele pořád problém?
Žádné komentáře:
Okomentovat